HISTORIE HOTELU

Před ním tu stála stavba, která se nazývala hostinec, restaurace, pohostinství a zažívala dějinné změny zřízení...

L.P. 1890

HOTEL PROSPER – HISTORIE MÍSTA

Hned na začátku musíme říci, že Hotel Prosper v Čeladné žádnou dávnou a tajemnou historii nemá. Ve své dnešní podobě byl postaven vlastně docela nedávno - v roce 1993, v září 1994 se konala kolaudace stavby a v roce 1997 pak bylo ještě dostaveno zadní křídlo s bazénem, saunami, apartmány a barokním a loveckým salónkem. Avšak zajímavou historii má místo, na kterém byl postaven. Předchůdcem byl „HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“, postavený na místě dnešního Hotelu Prosper v posledním desetiletí 19. století, tedy mezi lety 1890 a 1900, kdy byly naše země součástí Rakouska-Uherska. Dokládá to jednak černobílá fotografie vlastního hostince ze začátku 20. století, jednak kolorovaná fotografie Čeladné z přelomu 19. a 20. století níže. Kdo jsou lidé na fotografii vpravo netušíme, ale už tehdy to nebylo žádné malé stavení.

„HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“

Silnice se stromořadím, kterou vidíte na fotografii Čeladné, je ta, která vede do Čeladné od Frýdlantu nad Ostravicí. Budova zcela vpravo, z níž vykukuje pouze červená střecha, je tehdejší „HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“. A to jsme již doma, na místě budoucího Hotelu Prosper. A vysoký komín, na fotografii zcela vlevo, zde zůstal stát až do dnešních dnů a jistě Vás upoutá hned při východu z hotelu. Uvidíte jej vlevo za náměstím. Dávno tomu již, co se stal každoročně tradičním letním bytem dvojice čápů, kteří tu vyvádějí mladé, kteří se stávali tradičními obyvateli obce ještě dříve, než byl postaven Hotel Prosper a také, než vzniklo nové (a první) krásné čeladenské náměstí. Ale to předbíháme. Hostinec nesl jméno „HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“ při svém postavení, v 1. světové válce i při vzniku Československé republiky v roce 1918. A tak tomu bylo až do 2. světové války.

RESTAURACE „U MOHYLŮ“

V době druhé světové války, tedy za německé okupace, neměli rolníci proč se veselit a název byl příliš "národní". Zřejmě z těchto důvodů bylo pohostinství přejmenováno na restauraci „U Mohylů“ dle příjmení tehdejšího majitele a čekalo se na konec války.

Na pohlednici z 2. světové války je "naše" Restaurace „U Mohylů“ nahoře uprostřed. Kostel i Ondřejník zde stojí v nezměněné podobě dodnes.

RESTAURACE „U VESELÉHO ROLNÍKA“

Po válce se restaurace vrátila ke svému původnímu názvu, byť jen trochu pozměněnému. Správný název před válkou byl „HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“, jenže lidé si zvykli říkat „U veselého rolníka“, bylo to snazší, stačí si odpovědět na otázku „Kde jsi byl včera večer?“ a tak to nakonec akceptoval po válce i majitel Jaroslav Mohyla. V propagačním letáku z roku 1947 je uváděna již jako Restaurace „U veselého rolníka“ v Čeladné. Všimněte si také, že v témže letáku je uváděna i restaurace „Na dvojce“ majitele Josefa Mohyly, což je dnešní „Restaurace Na Rozcestí“ postavená v roce 1908.

POHOSTINSTVÍ „ONDRÁŠ“

Po únorovém převratu v roce 1948 neměli naši rolníci opět důvod proč být veselí a název restaurace spojovaný s dobou „před únorem“ se moc nehodil. Restauraci převzalo družstvo Jednota a přejmenovalo ji na „POHOSTINSTVÍ ONDRÁŠ“, protože ten podle pověstí „bohatým bral a chudým dával“, stejně jako tehdejší zřízení. A tak se zbojníci objevili i na stěnách Pohostinství.

A tak se zbojníci objevili vymalovaní i na jejích stěnách…

„HOTEL PROSPER“

Po sametové revoluci v roce 1989 pohostinství v majetku Jednoty chřadlo, až jej zakoupil nový majitel pan Pross. Přikoupil i okolní pozemky a na místě původního hostince postavil na tehdejší dobu luxusní hotel, který nazval „Hotel Prosper“. Po „zlaté éře devadesátek“ začal hotel upadat, až jej v roce 2015 prodal tehdejší majitel pan Krol současnému majiteli panu Ing. Vítězslavu Skopalovi, respektive jeho společnosti s ručením omezeným "Prosper hotelové služby s.r.o." A zde začíná nová, zatím poslední, éra tohoto místa. Ponechali jsme původní název „Hotel Prosper“, v logu jsme vyměnili asijského draka za pohoří Ondřejník, který se za ním vypíná a nezastupitelně k němu patří a snažíme se vrátit hotelu jeho „génius loci“. Poctivé dřevo, na které v hotelu narazíte na každém kroku, a jeho vůně, podporuje příjemnou atmosféru místa pro relaxaci rodin s dětmi, skupiny přátel, ale i místa pro konání oslav, svateb, školení, konferencí nebo jiných soukromých i firemních akcí. A hotelový bazén zpříjemní každou chvilku, ať už ráno po probuzení, po výletu když prší, večer před spaním, nebo jen tak pro lepší náladu kdykoliv během dne.

Naše krédo je „Dobrý hotel musí vonět a svítit“ a myslíme to ve všech smyslech a významech těchto pojmů, od libě vonícího, příjemného, čistého a svítícího prostředí hotelu i welness, přes vstřícný a empatický personál, až po skvělé jídlo, pivo, víno a naše domácí zákusky. Snažíme se být také místem, kde se lidé setkávají, poznávají a uvědomují si, že život je krásný. I proto jsme v roce 2019 zorganizovali spolu s Obecním úřadem v Čeladné na zahrádce hotelu „První Irský večer v Čeladné“, který se těšil velkému zájmu místních i přespolních účastníků. Cítíme, že my a Irsko máme jako dvě malé země s podobným osudem hodně společného a Irsko máme hodně rádi. Proto letos, v sobotu 12. září 2020 pořádáme další „Irský večer v Čeladné“, kterým zahajujeme tradici úžasné irské kultury, hudby, kuchyně, piva, whiskey a lidí, za kterou nemusíte do Irska, ale můžete si ji užít tady u nás v Beskydech, u nás v Čeladné. V dalších letech jej budeme spolu s obcí pořádat každou první zářiovou sobotu po prázdninách a budeme se snažit vymyslet stále zajímavější program. Jedno ale musí být neměnné, "pohoda". Oblíbenými se u nás staly také pravidelné řízené degustace vín, gastrovíkendy s tematicky zaměřenými kuchyněmi i úžasné zákusky a frgály z naší cukrárny, které si jejich milovníci nemohou vynachválit a při odjezdu z hotelu si je kupují "na památku" domů.

ČELADNÁ

Čeladná, podobně jako řada obcí v jejím okolí, vznikla v době valašské kolonizace a současně také v době tzv. pasekářské kolonizace. Obě tato období se přibližně od 15. století prolínají na dnešním Vsetínsku, Ostravsku, Frýdecko-Místecku, Karvinsku i jinde. První záznam o Čeladné je z roku 1581 v jednom zachovalém urbáři hukvaldského panství. Jde o první písemnou zmínku, byť obec existovala pravděpodobně o nějaké to desetiletí (možná i století) dříve. Více dochovaných písemností o Čeladné z té doby bohužel nemáme, přestože byly uchovány v rozsáhlém vrchnostenském archivu na hradě Hukvaldy, který ale zničil požár hradu 5. října 1762. A jak je to s názvem Čeladná? Ani o tom bohužel nic přesného nevíme. Zřejmě nedostatek fantazie různých historiků je vedl svého času k vytvoření teorie, že obec dostala svůj název podle skupiny místních občanů, kteří docházeli za prací na hrad Hukvaldy, tedy čeládky. Je to ale nesmysl. Čeládka v tehdejším i dnešním slova smyslu nemohla za prací dost dobře pouze docházet. Navíc tento výraz má asi patnáct významů, z nichž je většina pejorativních (holota, luza, sebranka chátra, havěť aj.), v němčině, tehdy více používané, to není lepší (die Sippschaft, das Gesindel, das Gesinde). A že by si to tehdejší občané nechali líbit? Hrdí potomci Valachů a odvážní pasekáři? Kde se tedy název Čeladná vzal? To už dnes s jistotou nezjistíme, pravděpodobně ale z názvu řeky Čeladnice (dnes Čeladenka), která tudy tekla již dávno před založením osady a popisoval ladný tok řeky, uchovaný v paměti, hlavě, čele, tedy spojením čelo-ladný tok, Čeladnice … můžeme se tak pouze domnívat, nasvědčují však tomu názvy okolních řek Ostravice (ostrá studená voda), Ondřejnice (teče pod pohořím Ondřejník) atd. Lidé je pojmenovali a posléze na jejich březích budovali svá sídla. Tak podle řeky Ostravice vznikla nedaleká obec Ostravice a také velké město Ostrava. A podle řeky Čeladnice (z nepochopitelných důvodů v padesátých letech minulého století přejmenované na dnešní Čeladenku), vznikla Čeladná. A dnes je zrovna tak „ladná“ jako tok řeky, která ji již po staletí omývá. O Čeladné se říká, že je srdcem Beskyd. A Beskydy jsou jako takové velice zajímavým fenoménem. Při vrásnění naší matičky Země původně vznikly na území dnešního Slovenska, posléze se začaly posunovat na dnešní východní Moravu, až se ocitli tam, kde jsou dnes. A že jim to trvalo - postupovaly tempem 45 centimetrů za rok. Nádherná příroda, rozsáhlé lesy, kopce, které nemají hřeben, a chcete-li jich poznat více, musíte jít nahoru a dolů. A beskydští obyvatelé? Jsou to ještě dnes horalé, drsní a málomluvní, ale pracovití lidé? Ano i ne, dokud Vás nepřijmou za svého, zdají se drsní, ale až Vás přijmou, až Vás pochopí, potom jste jedním z jejich rodiny a nedají na vás dopustit.

ČELADNÁ NA KONCI 19. STOLETÍ

„HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“ už podle střechy poznáme, komín za dnešním náměstím také, podívejme se i za něj. Velká šedivá budova vlevo za komínem je mechanická tkalcovna, kterou zde v roce 1880 na místě bývalého mlýna nechal postavit místecký textilní podnikatel Jan Viktor Žabenský. O dva roky později koupil tuto textilku potomek frýdeckých textilních podnikatelů František Žaar. V roce 1889 ji prodal svému bratrovi Valentinovi, který se později zasloužil o rozvoj Čeladné jako dlouholetý člen jejího zastupitelstva. Vzadu za komínem byste tehdy mohli vidět velké železné kolo, které bylo poháněno náhonem z řeky Čeladnice. Kolo, vyrábějící potřebnou elektrickou energii pro tkalcovnu, bylo později nahrazeno parním strojem, který umožnil elektrifikaci obce. Čeladná byla tak první z blízkých i vzdálenějších obcí, která se mohla pyšnit veřejným osvětlením a s ní i „HOSTINEC VESELÉHO ROLNÍKA“, jistě tam bylo veselo.

ŽAAROVA TEXTILKA

Ještě v roce 1930 pracovalo v Žaarově textilce přes sto zaměstnanců, posléze přišla hospodářská krize, okupace a po válce znárodnění. V roce 1952 byla výroba v tomto podniku zastavena a objekt byl předán do užívání posádkové vojenské správě ve Frenštátu pod Radhoštěm. A mimo jiné se zde vyráběly padáky. Další změna nastala po roce 1989. Historický majetek převzala obec a krásný hotel naproti bývalé mechanické tkalcovně vnuknul starostovi obce Pavlovi Lukšovi myšlenku postavit na tomto místě náměstí.

HUTĚ I LÁZNĚ

Čeladná nebyla ovšem v průběhu minulých časů lecjaká ves. Koncem 18. století zde byla vybudována vysoká pec na zpracování místní rudy a rudy ze sousedních Kunčic pod Ondřejníkem. Koncem 19. století začaly vznikat první zárodky budoucích lázní, jimž dal definitivní podobu MUDr. Jan May, který zde v roce 1902 založil lázně a sanatorium pro horníky. Později zde vznikla i známá čeladenská porodnice a od roku 2000 je v těchto místech velice úspěšné a žádané Beskydské rehabilitační centrum, v němž si vylepší své zdraví 3 500 klientů ročně. Mohou přijet i vlakem, který Čeladnou jednou za hodinu projíždí oběma směry již od roku 1888.

AUTOBUS

Jen mimochodem – v roce 1907 byla zvýšená potřeba dopravy zaměstnanců do čeladenských hutí. Místní nestačili a kvalifikovaní železáři byli v nedalekém Frýdlantu (dnes nad Ostravicí). Jenže hutě byly na druhém konci Čeladné, mezi horami Smrk a Kněhyně. A tak se našel soukromník z Frýdlantu, který si pořídil autobus a zaměstnance hutí denně do Horní Čeladné vozil. Samozřejmě i zpět. Byla to roku 1907 v českých zemích vůbec první autobusová linka zajišťující dopravu zaměstnanců. Zpět s nimi objel i všechny restaurace, čehož využívali i místní. Na snímku jeho autobus před restaurací „U Lísků“ (dnes sídlo mysliveckého spolku). Bylo zde mimo jiné ve své době čtvrté ochotnické jeviště v obci. Stavěl také samozřejmě před „HOSTINCEM U VESELÉHO ROLNÍKA“. V té době bylo v Čeladné několik hospod, nebylo to nic zvláštního, hospody patřily odjakživa ke společenské atmosféře měst i obcí.

NOVÉ NÁMĚSTÍ

Jak jistě sami uznáte, náměstí v Čeladné je nádherné, připomíná náměstí v rakouských nebo italských horských městečkách. A přitom je velmi mladé, začalo se stavět v srpnu roku 2000 a výstavba skončila v roce 2008 slavnostním otevřením nové radnice. Do té doby Čeladná náměstí jako takové neměla, což změnil až „Čeladenský zbojník“ starosta pan Pavol Lukša a tehdejší zastupitelé, díky odvážné a nemalé půjčce v roce 2000. Vzadu vpravo jsou další byty (bytový dům Skalka), za komínem pak velkoryse pojatý Dům s pečovatelskou službou a na vlastním náměstí řada bytů a obchůdků, samoobsluha, Informační centrum s knihovnou, knihkupectví, květinářství, trafika, lékárna a budova radnice (zcela vpravo).

Na snímku z výstavby zatím schází ještě budova radnice (vpravo prázdné místo před čtyřmi lípami) a dominanta náměstí s věžními hodinami (vlevo uprostřed za pěti lípami). A vpravo Hotel Prosper v téměř současné podobě.

O KRČMÁCH

Hospody, hostince, restaurace a jim podobná zařízení se dříve nazývaly také krčmy, zejména na vesnicích. Krčmám patří v dějinách zvláštní, důležité a poměrně stabilní místo. Své služby hostům nabízely už od starověku a přes období středověku a novověku se dochovaly až do současnosti. Krčma pro velkou část obyvatelstva nabízela jednu z mála možností, jak trávit volný čas a odpočinout si od každodenní práce. Odedávna tyto instituce poskytovaly pití, stravu místním a k tomu i nocleh všemožným cestujícím. To bylo dalším důvodem, proč si hospody uchovaly početnou klientelu a proč si ji ostatně drží dodnes. Žízeň, hlad a únavu budou lidé patrně pociťovat v jakékoli epoše a z toho důvodu jsou podniky typu krčem v podstatě nenahraditelné. A lidé vědí, že bude-li potřeba, vždycky dříve či později nějaké pohostinské zařízení, ať už v jakékoli podobě, najdou. Věděli to i dříve a bude tomu tak pravděpodobně i nadále. Tímto vědomím se krčma stává jakousi individuální jistotou jednotlivce a jako taková je pak i stálicí pro celou společnost.

U VELIČKŮ

Nejzajímavější „krčmou“ v našem okolí je malenovická hospoda „U Veličků“, kterou rod Veličků provozuje nepřetržitě již od roku 1825. Jedná se zřejmě o nejstarší hospodu v beskydském kraji. Původní návštěvníci byli z řad havířů těžících v lokalitě Hutě, kde hospoda stojí, nerost pro výrobu skla. Posléze se k nim přidali havíři těžící železnou rudu, dřevaři, kteří těžící v okolních lesích dřevo pro „uhliska ve Frýdlantě nad Ostravicí a v Čeladné“, kde v milířích pálili dřevěné uhlí pro provoz hutí. Dnes jsou zákazníky této starobylé hospody zejména turisté jdoucí po žluté turistické značce z Malenovic na Lysou horu. A kilometr pod ní najdete další zajímavost, nádherné „Vodopády Satiny“.

NOVÁ ŠKOLA

Ovšem hospodám nebylo vždy podřízeno vše. Když v osmdesátých letech 19. století nabídl obci Čeladná huťařský mistr Stefani ke koupi budovu ležící na trase do Horní Čeladné, dospěli obecní radní k názoru, že by zde mohla být dobrá hospoda. Avšak, po delších úvahách dali přednost vzdělání a vznikla zde škola, v níž působil řadu let „valašský slavík“, učitel a básník Josef Kalus. Dnes zde je nově rekonstruovaný Památník Josefa Kaluse. Hostince na vesnicích plnily také úlohu jakýchsi kulturních domů. Nacvičovali zde ochotníci, konaly se zde přednášky a často se hostince stávaly útočištěm Sokolů. Hostinec VESELÉHO ROLNÍKA byl místem setkávání čtenářského spolku Beseda, byly zde pořádány plesy či pěvecká vystoupení.

Podle přátelských gest hostů Restaurace za čeladenským nádražím z třicátých let minulého století (dnes již je zde jen rodinný dům) byli návštěvníci čeladenských hospod (na snímku) milí a vstřícní lidé.

Věříme, že ke kvalitě služeb přispívá i tradice, proto jsme Vám chtěli přiblížit historii místa, na kterém dnešní Hotel Prosper stojí. A věřte, že jsme si vědomi toho, že tradice zavazuje. Takže vítejte u nás doma. Byli bychom moc rádi, kdybyste si z pobytu u nás odnesli skvělé zážitky a rádi se k nám vraceli.

Za vznik tohoto textu velmi děkujeme historikovi, místnímu bardovi a autorovi mnoha knih o Beskydech, panu Petru Andrlemu.